Tunisko - informace
|
|
Informace o zemi Tunisko
Do Tuniska se z Evropy dostanete za pár hodin, a přesto to na Vás zanechá dojem, že jste přistáli ve zcela jiném světě. Exoticky na Vás zapůsobí hlavně zdejší architektura s maurskými prvky, ploché střechy, typické bíle omítnuté domy, jasné světlo a neobvyklá vůně. Tunisko leží na pobřeží Středozemního moře mezi Alžírskem a Libyí. Má dlouhé, poměrně členité pobřeží s výrazným Gábeským zálivem zvaným Malá Syrta a několika ostrovy, z nichž největší je Djerba. Pobřeží s bílým pískem láká především návštěvníky, kteří milují koupání.
V Tunisku je středomořské subtropické klima s horkými léty a mírnými zimami, během nichž spadne většina srážek. Oficiálním jazykem je arabština, ale domluvíte se dobře i anglicky, německy, francouzsky a italsky. Z Tuniska si můžete přivézt kaftan, kožené výrobky a parfémy z Tunisu, ozdobné ptačí klece ze Sidi Bou Said, hrnčířské výrobky z Nabeulu, koberce a koření z Kairouanu, předložky a "pouštní růže" z Tozeuru, mořské houby ze Sfaxu a z ostrova Djerba. Šafrán z Douzu je nejcennějším kořením na světě, neboť z 5.000 rostlin se získá necelých 30 g koření. Tuniská kuchyně je typicky středomořská s Tureckým vlivem. Dobře chutná vše co je červené a ostré. Mechouia je salát z rozmixovaných rajčat, zelené papriky, natvrdo uvařených vajec, tuňáka a kapary se zálivkou z olivového oleje a citrusové šťávy. Brik najdete na všech tradičních jídelních lístcích. Uvnitř tohoto pirohu je celé vejce, nadrobno nakrájená petrželka, cibule a brambor. Dalším oblíbeným jídlem je cous-cous, což je dušené skopové, drůbeží nebo rybí maso se zeleninou a vařenou semolinou, krupicí z tvrdé pšenice. Tuniské sladkosti se dělají hlavně z oříšku a medu. Pokud nemáte rádi cukroví, nabízí se Vám široký výběr různých druhů čerstvého ovoce přímo ze stromů, které Vám to zcela vynahradí. Silná a aromatická tuniská káva je vynikající, ale nezapomeňte také ochutnat osvěžující mátový čaj podávaný v úzkých sklenicích. Z novodobé historie stojí za zmínku, že se Tunisko v polovině 19. století u evropských bank zadlužilo natolik, že to posloužilo Francii jako záminka k tomu, aby v roce 1881 převzala kontrolu nad zemí. Bej zůstal loutkovou figurkou a francouzští kolonisté zabrali většinu nejlepší půdy. Trvající nepokoje vedly v roce 1920 ke vzniku národní strany Destúr. Roku 1934 se odštěpilo radikální křídlo strany s názvem Neo Destúr pod vedením Habíba Bourguiby. Za 2. světové války on a jiní vůdcové vytvořili protifašistickou vládu, kterou roku 1943 svrhly jednotky odbojového hnutí Svobodná Francie pod vedením generála de Gaulla. Přesto umožnil Bourguibovi jeho vliv vést v 50. letech s Francií jednání o nezávislosti. Když Tunisko v roce 1956 získalo nezávislost a následující rok vyhlásilo republiku, stal se prvním prezidentem. Vládl do roku 1987. Jeho nástupce Zín al-Ábidín Ben Alí zavedl umírněnější režim a snažil se reformami oživit stagnující hospodářství. Obnovil rovněž diplomatické styky se sousedními státy, například s Libyí a Egyptem. Do roku 1987 bylo Tunisko státem s jedinou politickou stranou. Původně doživotní prezident, který byl jen formálně zodpovědný volenému shromáždění, nemůže být zvolen více než třikrát na pětileté období a musí odstoupit ve věku 70 let. Byl sice zaveden pluralitní systém, ale strana Neo Destúr má v novém Národním shromáždění naprostou převahu poslanců.
CESTOVNÍ DOKLADY:
Při turistických cestách organizovaných naší CK není do Tuniska od držitelů cestovních pasů ČR vyžadováno vstupní vízum. Doporučujeme, aby platnost Vašich cestovních pasů byla alespoň 3 měsíce po návratu z Tuniska. Držitelé cestovních pasů jiných států jsou povinni zajistit si potřebné doklady k cestě u příslušného velvyslanectví nebo konzulátu..
ZDRAVÍ - OČKOVÁNÍ:
Při cestách do Tuniska není vyžadováno žádné očkování. O doporučených očkováních se informujte u svého praktického lékaře.
HAMMAMET:
Město s 20-ti tisíci obyvateli leží 63 km jihovýchodně od tuniské metropole na jihu poloostrova Cap Bon, který je 40 km široký a vybíhá do Středozemního moře v délce 70 km. Poloostrov se ve 13. až 17. století stal exulantským útočištěm islámských Andalusanů (Maurů), kteří sem prchali z křesťanského Španělska, bojujícího za osvobození z arabské nadvlády. Poetická představivost spatřuje ve tvaru poloostrova ruku, pohostinně podanou Evropě. Malebně položené městské letovisko v závětří hornatiny Dorsale, nádherné písčité pláže, za nimiž se rozprostírají pomerančovníkové a citronovníkové háje, objevili na přelomu století, tehdy ještě jako rybářskou vesničku, umělci a spisovatelé jako Flaubert, Maupassant, Wilde, Gide, Klee. I Sophii Lorenové učaroval. Magické středisko se stalo symbolem odpočinku a uvolnění. Ani cizinecký ruch nenarušil klidný životní rytmus a půvab města se zahradami prosycenými vůní, plnými eukalyptů, palem a cypřišů, v nichž koncem 60. let harmonicky vyrostly elegantní hotely. Architektura zde už nesmí převýšit špičku cypřiše, tak zní poslední místní stavební norma. Na skalnatém mořském výběžku stojí staré islámské hradební město (medina) s pevností (kasbah) z 15. století, z níž se otevírá úchvatný pohled na tyrkysově modré moře, blankytné nebe, zlaté slunce, bílé písky a zelené palmy. V bludišti úzkých klikatých a částečně i zastřešených uliček slouží jedna jako souk (bazar). Město má dvě mešity, jednu z 15. a druhou z 18. století. V jižní hotelové zóně stojí mezinárodní kulturní středisko Georgese Sébastiana, rumunského šlechtice a prvního milionáře, který se zde ve 20. letech usadil. Pohodlný výlet na poloostrov Cap Bon nebo do Tunisu a Kartága zabere jeden den. Odjet odtud a nepodniknout některou z možných cest do vnitrozemí by byla nenapravitelná chyba.
Vzdálenost na letiště v Monastiru cca 100 km.
NABEUL:
Město se 70 tisíci obyvateli leží v jedné z nejúrodnějších oblastí Tuniska. Od hlavního města je vzdáleno 65 km. Nacházejí se zde úrodná zeleninová pole, pomerančové háje, oleandry a hlavně rozsáhlé vinice, na kterých se rodí nejlepší tuniská vína. Svou bujnou vegetací připomíná poloostrov Cap Bon zahradu ráje. Město Nabeul patří k nejdůležitějším městům Tuniska. Nejznámější se stal díky výrobě jemných výšivek, krajek, parfémů a hlavně díky hrnčířskému průmyslu produkujícímu nádherné výrobky s prvky římské kultury. Doporučujeme Vám navštívit tradiční trh, kde se každý týden prodává vyhlášená místní keramika, koberce, koření, spotřební zboží i domácí zvířata. Veselé vyvolávání prodavačů a pestrá paleta barev a vůní vytváří dojmy, na které nebudete moci ještě dlouho po návratu z Tuniska zapomenout.
Vzdálenost na letiště v Monastiru cca 110 km.
SOUSSE / PORT EL KANTAOUI:
Třetí největší tuniské město se 400 tisíci obyvateli leží kolem rušného rybářského a obchodního přístavu v jižní části srpovitého Hammametského zálivu jen necelých 20 km od mezinárodního letiště v Monastiru. Početné památky, včetně pěti kilometrů vzácně dochovaných křesťanských katakomb a archeologické muzeum dokládají strategický, hospodářský i kulturní význam původně fénické osady, později hlavního města byzantské provincie. Islámský ribat, klášterní pevnost vojensky organizovaných mnichů, bojovníků za islámskou víru, zde postavili Arabové jako součást dlouhé obranné linie táhnoucí se podél afrického pobřeží Středozemního moře. K posvátným patří malé krychlové stavby s kopulí nazývané koubba nebo marabout, mauzolea s pozůstatky svatých. Stará, dokonale uchovaná medina u přístavu s velkou mešitou, dominantní věží, majákem, pevností a tržištěm tvoří kontrast starobylých tradic s moderním městem. Okolní přírodní bohatství, vynikající kuchyně, kulturní programy a přitažlivé pláže proměnily Sousse v mezinárodní přímořské středisko. Znovu musíme opakovat dvě slova, jež jsou pro dovolenou v Tunisku nejvýstižnější: odpočinek a uvolnění.
Vzdálenost na letiště v Monastiru cca 20 km.
MONASTIR:
přístavní město s 28 tisíci obyvateli má mezinárodní letiště a leží na špičce skalnatého poloostrova při nejjižnějším konci hammametského zálivu. Stojí zde malá hradební medina. Nejvýznamnější stavbou je ribat, pevnost s majákovou věží, založená v 8. století. V původní modlitebně je dnes muzeum s pravými poklady islámského umění. Město má univerzitu. Místní rodák a první tuniský prezident Bourguiba zde postavil rodinné mauzoleum s dvěma 25 metrů vysokými minarety. V posledních letech se vzkvétající, útulný Monastir stal nejvyhledávanějším přímořským letoviskem. Hotelové komplexy se táhnou v délce několika kilometrů podél šumícího moře s nepřeplněnými písečnými plážemi. Místo s podmanivým kouzlem vyvolává pocit bezpečí, klidu, míru a jasu. Naprosto ojedinělý až nebeský jas a mimořádná přírodní krása sem neustále láká filmové režiséry. Zde se natáčely například exteriéry seriálu „Ježíš Nazaretský“ nebo film „Dobyvatelé ztracené archy“. Zbývá jen ochutnat vyhlášenou tuniskou kuchyni, dopřát si sklenku ušlechtilého místního vína, plného sluneční jiskry, nebo si připít fíkovým brandy boukha. Návštěvník se s Monastirem jen nerad loučí a klade si otázku, byla-li to vše jen iluze či skutečnost?
Vzdálenost na letiště v Monastiru cca 10 km.
MAHDIA:
Mahdia je krásné rybářské městečko ležící asi 210 km od hlavního města. V dějinách hrála důležitou roli na počátku 10. století, kdy se stala hlavním městem říše Fatimidů a velkým rivalem Kairouanu. Z moře u Mahdie byly vyloveny řecké bronzové a mramorové předměty, které tvoří v současnosti unikátní sbírku v národním muzeu v Tunisu. Dnešní Mahdia je charakteristická bílými budovami domů vystavěných v tradičním maurském stylu, oblými kopulemi mešit a štíhlými minarety. Zvláštní a tajemnou tradicí městečka je každodenní lov místních rybářů, kdy ještě za měsíčního svitu vyplouvají na svých loďkách s lucernami rozhodit do temného moře své sítě. Turistická zóna na pobřeží Mahdie nabízí svým návštěvníkům jedny z nejkrásnějších a doposud nepřeplněných pláží s jemným pískem. V hotelích různých kategorií můžete prožít skutečně nezapomenutelnou dovolenou.
Vzdálenost na letiště v Monastiru cca 50 km.
